Zrychlený dech

Svět je závoďák, 
dravá žízeň 
dlouhý smyk, 
chvíli trýzeň, 
štěstí, cit. 
Já cítím to tak. 
 
Svět je fajn i pech, 
život v sázce, 
plný plyn, 
oheň v lásce, 
tvrdý stín, 
zrychlený dech. 
 
Mám ráda chvíle, 
kdy se můžu trochu bát, 
kdy se mám s kým a o co prát. 
 
Ptej se mně, 
co všechno zní ve mně. - Smíš 
(tvář svou blízko mi nech) 
Mám v očích hořlavá úbočí, když 
(když mám zrychlený dech) 
 
Všecko vnímám, 
všecko zvládám, 
síly za deset mám. 
Vždycky, když se trochu zadýchám. 
 
Svět je závod všech, 
startovní dráha, 
sen i strach, 
lety vzhůru, 
strmý svah, 
moře i břeh 
 
Nepředstírám vzdech 
život má rád 
plný plyn, 
žhavou lásku, 
jas a stín, 
zrychlený dech. 
 
Já jenom těžko snáším 
tváře beze snů 
lhostejných lidských ledovců. 
 
Ptej se mně, 
jak často zdáš se mi. - Smíš 
(tvář svou blízko mi nech) 
Tmou ranní vklouznu ti do dlaní, když 
(když mám zrychlený dech) 
 
Každou krásu 
chápu tuším 
celou duší a vším. 
Přitom horce dýchám vzrušením. 
 
Svět má spousty střech, 
spousty lidí, 
aut a měst. 
Však i slunce 
umí hřát 
a kytky kvést. 
 
Chodím bosá tmou, 
prsty cítím 
trávu růst, 
prudká žízeň 
horkých úst 
zrychlí mi dech. 
 
Svět zůstal v dálce, 
tratím ztlumil návěstí. 
A hlídá blízká rozcestí. 
 
Ptej se mně, 
o čem teď zdá se mně. - Víš. 
(tvář, tvář, ústa mi nech) 
Já vlastně cítím se úžasně, když 
(když mám zrychlený dech) 
 
I když tuším, teď to přijde, 
teď se nadechnout mám, 
tak se radši z lásky zadýchám.