Včera

Včera – jedno z miliónů slov. 
/A jak nádherně zní / 
Včera – zní jak nejryzejší kov. 
/Voní jak vlasy tvý / 
 
Teď mi zní jak tichý déšť, 
jako tóny, jimiž dám se ve snu nést. 
Zas o lásce sním jak včera, 
zase kráčím s ní jak včera 
měkkou tmou a mraky nebem jdou. 
 
Včera – zní to stejně jako "dnes". 
/Jak to nádherně zní / 
Včera – včera z parků voněl bez. 
/A já stál vedle ní / 
 
Poslouchám to slovo dál, 
je jak píseň, kterou v dálce kdosi hrál. 
Den je nádherný jak včera, 
ptáci zpívají jak včera. 
Jak se zdá, tak jiná jsem jen já. 
 
Včera – jak je krátký jeden den. 
/A jak dlouhý se zdá / 
Včera – čtu to slovo z bílých stěn. 
/Už ho nazpaměť zná / 
 
Jednou jen jej vyslovím 
a pak rozplyne se tiše jako dým. 
A já vím, že víc je zítra, 
zas mu půjdu vstříc, už zítra. 
V řadě dní to není poslední. 
To není poslední. 
Ne ne ne není poslední...