Netrubte, vojáci

 
Noc padá na podloubí, 
stíny se prodlouží, 
s měsícem tma se snoubí 
zrovinka nad louží. 
 
Noc padá na podloubí 
a den se vytrácí 
a někde v dálce troubí 
vojáci. 
 
Netrubte, vojáci milí, 
netrubte alespoň chvíli, 
co jste to za hráče, 
že je mi do pláče, 
vojáci, rejtaři bílí. 
 
Přijďte k nám, vojáci, za dne, 
trubače neberte žádné, 
mám z toho troubení 
srdce jak z kamení - 
bojím se, který z vás padne. 
 
Noc padá na dláždění 
až je to k nevíře, 
světlo se ve tmu mění 
v oblouku vikýře. 
 
A z dálky do tmy tmoucí, 
smutná a jásavá 
křídlovka srdce rvoucí 
vyhrává. 
 
Netrubte, vojáci milí, 
netrubte alespoň chvíli, 
co jste to za hráče, 
že je mi do pláče, 
vojáci, rejtaři bílí. 
 
Přijďte k nám, vojáci, za dne, 
trubače neberte žádné, 
mám z toho troubení 
srdce jak z kamení - 
bojím se, který z vás padne.