Byl jednou jeden houslista

 
Nana nananaaaaa... 
 
Žil jednou jeden houslista, 
byl Schubert jeho král. 
A z paměti znal dojista, 
tu sonátu, co hrál. 
 
Když ráno vstal, 
tak housle vzal 
a pilně cvičil dál. 
A když se večer naklonil, 
svou sonátu si dal. 
 
Ó, dej si tacet, houslisto, 
už stíny modré jsou. 
Noc je tu a ty nejsi sto, 
tu dívku zlákat hrou. 
 
Ó, dej si tacet, houslisto, 
už stíny modré jsou. 
Noc je tu a ty nejsi sto, 
tu dívku zlákat hrou. 
 
Hej, na nananaaaaa... 
 
Tvá Italka ti uniká, 
v těch loďkách jehlových. 
Tam za Schubertem utíká, 
má pro tvou hru jen smích. 
 
Jdi radši spát, je jako had, 
tu neměj, neměj rád. 
Až noc si k ránu přivoní, 
pak znova začni hrát. 
 
Ó, dej si tacet, houslisto, 
už stíny modré jsou. 
Noc je tu a ty nejsi sto, 
tu dívku zlákat hrou. 
 
Ó, dej si tacet, houslisto, 
už stíny modré jsou. 
Noc je tu a ty nejsi sto, 
tu dívku zlákat hrou. 
 
Hej, na nananaaaaa... 
 
Ó, dej si tacet, houslisto, 
už stíny modré jsou. 
Noc je tu a ty nejsi sto, 
tu dívku zlákat hrou. 
 
Ó, dej si tacet, houslisto, 
už stíny modré jsou. 
Noc je tu a ty nejsi sto, 
tu dívku zlákat hrou. 
 
Hej.