Bouřka

Bouřka, co teď zraje v oblacích,je naší podobná, 
stěží oddálit se dá. 
Ta bouřka v nás je skrytá. 
Ruku máš, co mi nízko lítá pod kůží. 
Mně se z ní hned blesky klikatí. 
Cítím, vzduch je náhle řídký, 
mám teď díky bouřce mžitky, 
kvůli mžitkům slétám na zem v závratích. 
Teď já. 
 
Hlína vpíjí vláhu puklinou, 
než zas ji navrátí zpět bouřkám do mraků. 
V naší bouřce toužím zahynout 
každým ze tvých blesků, dotyků, zázraků. 
A ústa jsou tak puklá, bezdeštná, 
to, co bouřce bereš, bereš nám. 
Tisíc ran v mé kůži není déšť. 
Já jen - 
já tě mám a cítím, 
dřív než uhodím, ať svítím. 
V stejných vteřinách nás bouřka prolíná. 
Má nás. 
 
Ta bouřka v nás je skrytá. 
Ruku máš, co mi nízko lítá nad kůží. 
Mně se z ní hned blesky klikatí. 
Cítím, vzduch je náhle řídký, 
mám teď díky bouřce mžitky, 
kvůli bouřce svírám trávu v závratích. 
Já, já