Až se vrátíš k prázdným kioskům

VN:   My opustili hráz 
i bílé písky údolní, 
JK:    jsme jinde doma zas, 
my toulaví a přespolní, 
VN:   vandrujem jak půlměsíc, 
JK:    kdo ví, čemu stále vstříc? 
A co vyhrajem? 
VN:   Jen podnájem, nic víc. 
 
Ona: Až se vrátíš k prázdným kioskům potají, 
pojednou se ti dech zatají 
a budeš marně hledat 
pár očí, 
jež dýchaly vůní vlahou, 
pár očí, 
co lhaly i pod přísahou, 
pár očí, 
snad staly se Mléčnou drahou, 
oh, kdo ví. 
 
Až se vrátíš k prázdným kioskům po deštích, 
to už mráz hroty vln přeleští 
a přesto spatříš možná 
pár očí 
a nad nima zůstal rozum stát,Oni: pár očí, 
tak pochval ta místa, 
kde z jasna čista byl jsi můj, 
tenkrát měls mě rád 
a ta dobrá věta laskavá 
trochu trvá, trochu zůstává. 
 
Až se vrátíš k prázdným kioskům hladový, 
snad ti splav tenhle vzkaz napoví, 
Oni: až se vrátíš k prázdným kioskům hladový,Ona: oh, kdo ví 
snad ti splav tenhle vzkaz napoví.