Podzim, dvacátý rok míru

Lebka s hnáty na baretu 
příběh který trvá do dneška 
potkali se v polním lazaretu 
zajatec a milosrdná sestra Vojtěška 
 
Prali spolu prostěradla 
svaté obrázky milování 
těšili se do divadla 
četla mu z knihy kázání: 
Nezabiješ 
ani neublížíš bližnímu svému 
 
Mávala za ním šátkem z dálky 
modlitbou ho provází 
U divadla koncem války 
když měsíc listopadu vychází 
znovu se sejdou 
prvního dne míru 
 
Harmonikář na parketu 
hrál k tanci písně o mrtvých 
zajatec a milosrdná sestra z lazaretu 
sklo lásky řeže jako dívčí smích 
 
Mával za ní šátkem z dálky 
ve snu viděl jak odchází 
u divadla koncem války 
když měsíc listopadu vychází 
znovu se sejdou prvního dne míru 
 
Bomba jako karta padla 
paměť se belhá o berlích 
záblesk jako od zrcadla 
za náletu tiše padal sníh 
 
Každý den stojí u divadla 
pohledem milence vyprovází 
voják přežil milosrdná sestra z lazaretu padla 
a měsíc listopadu vychází 
 
Kdo mu to poví?! 
Je podzim 
dvacátý rok míru