Frajer

Bylo setkání a vykání, pak bajka něžná, schůzka běžná, 
přípitek na tykání, políbení. 
Potom jiskření a krátký spoj, chvíle hvězdná, vesmír bez dna, 
budík a probuzení, slůvko ahoj. 
 
V Tvých očích otázníky: „Řekni cítíš co já?” 
a ve mně výkřičníky však byl jsem frája, řek jsem: „Díky, 
jede Ti vlak, budeš-li chtít, zavolej pak.” 
 
Dodnes vidím ji jak odchádzí, já šeptám v duchu: 
vrať se má milá, jsi moje první víla, 
co vážně bych bral. 
A když odjížděl Tvůj noční vlak já cítil, jak nám oči matní 
bylo to málo platný, já nezavolal. 
 
Do dneška vyčítam si to frajerství sví 
ve stovkách telefonů, já lásku slýchám z prázdných tonů 
Moh jsem jí mýt, stačilo chtít, 
za Tebou jít. 
 
Mám sto dívčích očí, mám 
krásných, něžnýchch možná víc 
láskou k jedné umírám 
té však nezvlád jsem to říct. 
 
Mám sto dívčích očí, mám 
krásných, něžnýchch možná víc 
láskou k jedné umírám 
té však nezvlád jsem to říct.