Dívka Gloria

Zítra, 
zítra je to týden, 
týden, co tu stála, 
vážně jako skála. 
 
Přísná ve své kráse, 
té, které díky já jsem, 
plul řekou velkých příběhů 
a myslel, že je bez břehů. 
 
Zítra je to týden, 
kdy jsem poznal, že se mýlím 
a jen sen mě vrací k chvílím, 
se jménem Gloria. 
 
Nejsem, 
nejsem, co jsem býval, 
z minulého týdne, 
když se zpátky dívám, 
na ty chvíle vlídné, 
jen vzpomínka mi zbývá, 
kde je má Gloria. 
 
Gloria, 
měla tváře víly, 
mívala i k ránu 
úsměv sněhobílý. 
 
Byla jako z porcelánu, 
jako kněžka od Aztéků, 
je to k pláči, je to k vzteku, 
kde je má Gloria. 
 
Ahaa, ahaa, dlouho, 
téměř celý týden, 
teď každé ráno doufám, 
že snad už některý den, 
můj smutek přece poleví 
a najednou se objeví, 
tak nádherná a blízká, 
já věřím, že ji získám, 
 
Zítra je to týden, 
kdy jsem poznal, že se mýlím 
a jen sen mě vrací k chvílím, 
se jménem Gloria. 
 
Nejsem, 
nejsem, co jsem býval, 
z minulého týdne, 
když se zpátky dívám, 
na ty chvíle vlídné, 
jen vzpomínka mi zbývá, aha 
kde je má Gloria. 
 
Gloria, 
měla tváře víly, 
mívala i k ránu 
úsměv sněhobílý. 
 
Byla jako z porcelánu, 
jako kněžka od Aztéků, 
je to k pláči, je to k vzteku, 
kde je má Gloria.