Feleena z El Pasa

   D 
1. Z vojenské stanice, tam poblíž hranice, 
                                        A7 
   Mexičan Joy  svoji černovla-sou ženu měl 
   a domek hliněnej  s malými okny, 
                                               D 
   z kterých mu mávala,  když kolem s patrolou jel. 
   Dítě spolu měli  před Květnou nedělí 
                                 D7       G 
   a vítr dětský pláč svou písní přehlušo-val. 
 
                       D 
R: Ústa s barvou vína  a jméno Feleena 
                     A7                D 
   té dívce mexické  osud tam do vínku dal. 
 
   D 
2. Když malá bývala, vždy ráda sedala 
                                     A7 
   na kopci odkud vídávala z El Pasa zář 
   a vítr z večera  plný těch světel 
                                           D 
   šeptal jí do snění  a chladil jí horkou tvář. 
   Jak poníka laso  táhlo jí El Paso 
                          D7        G 
   a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal. 
R: 
 
   D 
3. A roky letěly, děvče už dospělý 
                                            A7 
   rozhodlo se, že chce jenom tam v El Pasu žít. 
   Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty 
                                     D 
   a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. 
   Tam život začíná, červená kantýna 
                                    D7       G 
   její smích orchestr honky - tonk přehlušo-val. 
R: 
   D 
4. Už není nevinná číšnice Feleena, 
                                          A7 
   už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, 
   zná sliby pastorů, zlato prospektorů 
                                        D 
   a při tom se jí  o jedný velký lásce zdá. 
   Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty 
                                     D7       G 
   muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál. 
 
R: 
 
 
 
 
 
 
 
   D 
5. Oči plný něhy a divný příběhy 
                                       A7 
   vyprávěl a hned ne-říkal,  že ji má rád, 
   písničky o koních, balady z farem 
                                           D 
   s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. 
   Teď život začíná, cítila Feleena, 
                               D7      G 
   po pláních chodili a vítr s nimi se smál. 
R: 
 
   D 
6. Z vojenské posádky dal se s ním do hádky 
                                            A7 
   chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, 
   zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, 
                                              D 
   ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj směr. 
   Stýská se Feleeně v červený kantýně, 
                                     D7     G 
   on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál. 
R: 
 
   D 
7. Náboje u pasu, čekali v El Pasu 
                                       A7 
   v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, 
   v sedle se naklonil tak nějak stranou 
                                          D 
   a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. 
   Konec je naděje, na všecko pozdě je, 
                                   D7      G 
   Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál. 
R: 
 
   D 
8. Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla 
                                 A7 
   a zas se ozvala smrtící série ran, 
   růže z jejích vlasů k pasu mu padla 
                                           D 
   a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. 
   Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích, 
                                D7   G 
   vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal. 
R: