Žabí král

C#mi 
Je tma, v níž ptáci bez peří 
        E 
klovají zobáky mršiny koní 
F# 
a těla vojáků, padlých v boji 
         C#mi 
o zbytek světla. 
 
Je tma, v níž stěží uvěřit, 
že květina, kvete-li, voní 
a lvice ve znaku, dávno je po ní, 
bouře ji smetla. 
 
Asmi 
Kdo nedrží krok, ať padne, 
             A 
tma je trest pro ty, co nechali 
               C#mi 
za dne své oči slepnout. 
 
Kdo nedrží krok, ať padne, 
tma je trest pro ty, co nechali 
za dne své oči slepnout. 
 
Je tma a kolem nic není, 
snad jenom v místech, 
kde dřív byla víra, 
cosi jiskří a síly sbírá, 
když spolkne to žába. 
 
Žába, co ve tmě zuby cení, 
v místech, kde pramení voda čirá, 
nechá tě hodiny žízní zmírat 
a prstíčkem hrabat. 
 
Kdo prosí ji o milost, 
toho má v moci 
jak lacinou děvku 
zlomenou v bocích. 
 
Kdo prosí ji o milost, 
toho má v moci 
jak lacinou děvku, 
zlomenou v bocích. 
 
Pak, až slunce zčernalé, 
opře se poprvé 
naplno do skal, 
se zatřpytí naděje 
v troskách 
a navěky zhasne ve tmě. 
 
Slizké jak hlava krále 
jsou praktiky žabího vojska, 
zas budem ropuchy na tváře bozkat, 
řka jednohlasně: Veď mě! 
 
Přijímám prohru, 
stavím se k ní čelem, 
buď jak buď, jsem uvězněn v cele 
-kvákám. 
 
Se smolnou pochodní 
a ksichtem z gumy, 
dělám to, co nejlépe umím 
-kvákám. 
 
Přijímám prohru, 
stavím se k ní čelem, 
buď jak buď, jsem uvězněn v cele 
-kvákám. 
 
Se smolnou pochodní 
a ksichtem z gumy, 
dělám to, co nejlépe umím 
-kvákám.