Sentiment na tři body

A                                C#mi 
Zdalipak oči básníka, jež slovy dotýká se hvězd, 
D                       E 
vnímají tytéž barvy nad střechami měst? 
A                                C#mi 
Zdalipak srdcem proutníka, tedy jestli nějaké má, 
D                              E 
zdalipak jím tatáž krev jako v mém obíhá? 
A                            C#mi 
Ptám se i tebe, Bože, jestli vlastně někde jseš. 
D                                     E 
A jestli jo, koukáš z lóže, a nebo z prašných cest? 
A                         C#mi 
Zdalipak se ptákům v nebi taky zdají sny? 
       D                        E 
Když s anděly dolů hledí a počítaj naše dny. 
   A                         C#mi 
A komu patří všechna láska a komu příkoří? 
D                             E 
Proč jednomu oheň praská a druhému nehoří? 
C#mi                      E 
Otázky se časem množí, já pořád žiju, to je boží! 
       A                 E 
Ref: dokud je na co se ptát, 
E                 A 
nemusím se smrti bát. 
                    D 
Ta přijde až poleví nadšení 
E                    A 
z toho, že jsme tady na zemi. 
 
Proč si města ukusují z polí 
 a mizí kouzla starých míst, 
proč je pán, kdo sám se zvolí, 
a tím spíš je si sebou jist, 
kolikrát je člověk na světě, 
než se naučí mít rád, 
a proč je podzim zrovna po létě, 
jinak nic nemá pevnej řád, 
proš máš oči v barvě topasu 
a srdce z kamene, 
proč on tě smí držet u pasu, 
a mně pořád říkáš ne? 
 
Ref: Dokud je na co se ptát, 
nemusím se smrti bát. 
Ta přijde, až poleví nadšení 
z toho, že jsme k sobě stvoření.