Oblomov

 
E         E/D   E/C#       Esus4 
 Životem  bych  nejradši  proplul, 
jenže jsem děravý tvor z jedniček a z nul. 
Až rám mé lodi zplesniví, 
E          A            H7 
 pochopím  teprve, že  jsem živý. 
 
Sedím sám a vím, že za moc nestojím, 
naříkám a vnitřně prahnu po boji. 
Jít nevím s kým a kam, dělám, co mohu, 
a co mohu, to odkládám. 
 
Nevím si rady vůbec s ničím, 
mám všechny předpoklady, že sám sebe zničím, 
vyčnívám-li, pak někde z pozadí, 
neboť mým heslem je nevadit. 
 
    A                       H 
®:  Jsem plný prázdných  gest a slov, 
           E       C#mi 
jsem váš  hrdina  Oblomov, 
jsem klonem se sklony k lítosti, 
jsem člověk druhé jakosti. 
 
Život sním a žiju sny i za jiné, 
trpím tím, že vidím ze dna k hladině, 
přijímám věci tak, jak jsou, 
když se svým stádem táhnu za potravou. 
 
Sedím sám v kuchyni za stolem 
a dumám, co ze mě bude za sto let, 
takový jsem já myslitel, 
jsem člověk navíc, člověk na pytel. 
 
Neřeším, že se někdo někde nějak má, 
jsem si vším a o druhé se nestarám, 
teprv až tíseň dolehne, 
cosi se ve mně dole hne. 
 
®: Jsem plný prázdných.... 
 
Bude líp, až bude se mi třeba chtít 
trochu žít, ale ne tak, abych musel jít 
něčemu vstříc a plýtvat silami, 
jsem plně v moci noci nad námi. 
 
Vzdor ze mě ze zásady nebují, 
ač nesnáším, když se do mě obují, 
a libuji si ve slibech, 
na rozdíl od všech chytám první dech. 
 
Tak okrádám rostliny o vzduch, 
předpokládám, že už jiný nebudu, 
neměnit se a hlavně nebudit rozruch, 
zůstanu pátým kolem od sudu. 
 
®: Jsem plný prázdných gest a slov, 
jsem váš hrdina Oblomov, 
jsem klonem se sklony k lítosti, 
jsem muž, co nemá vlastnosti. 
 
®: Čtvrt století zde jen přebývám, 
nedělám nic, co vadilo by vám, 
zakopávám o své kořeny, 
jsem sám do sebe vnořený. 
 
®: Zakopávám o své kořeny, 
jsem sám do sebe 
Zakopávám své kořeny, 
jsem sám.