Alfréd

Měsíc couvá, 
měsíc couvá, 
měsíc couvá. 
Jdu s ním domů, 
už se zouvám. 
Čekáš, 
že teď sejdu ze schodů. 
 
Já však stojím, 
což tě leká. 
Náhle sošně 
před tou 
novou 
karafou 
na vodu 
v ní život vzplál. 
 
Hladina v ní náhle ke dnu dá se, 
dno se dává k hladině, 
tak v tom bytě spolu žasnem 
nad tím naším malým, 
naším malým Aladinem. 
 
R: 
Vítej k nám, 
vítej náš maličký. 
Tobě zpívám, 
patří ti celičký svět. 
 
R: