VÍTR DUJE DO PLACHET

 
 
    A            E       D           A 
1. Vítr duje do plachet, ráhnoví napína, 
   A                  E      D                A 
   loď již míří přídí vpřed, zas přichází noc zlá 
                   D     E             A 
   Na palubě stojím sám, na tebe vzpomínám, 
   F#mi               Hmi  E            A 
   proč jem tě nechal tam, tužbami moře hnán. 
 
        A                  D   E                  A 
vokál : Á – ha – ha – ha – há, á - ha – ha – ha – ha 
        A                 Hmi  E                  A 
        á - ha – ha – ha – há, á - ha – ha – ha – ha. 
 
 
2. Oči otevřený, nad hlavou hvězdy mám, 
   záda podepřený, tak jsem zas zůstal sám. 
   Siréna hučí tmou, kamarádi na loď jdou. 
   poslední pusu mi dej a pak jen zamávej. 
 
vokál :  Á – ná … 
 
      A					  E 
Rec.: Na druhý den, když byla již loď na širém moři, 
      D                A 
	zatáhla se obloha a zvedly se vlny, 
                                 E 
      hnali loď přímo na čnějící skaliska 
      D					    D 
	a nikdo tomuto strašnému neštěstí nemohl zabránit. 
                   D             E              A 
	Prudký náraz, voda v podpalubí a loď se potápí… 
      F#mi                 Hmi      E 
	Jen blesky křižovaly oblohu a osvětlovaly místo 
                  A 
	této hrozné tragedie. 
 
vokál:  Á – ná … 
 
3. Noci zní volání, kdopak mě zachrání, 
   už nemohu já víc, voda vniká do plic. 
   Vyřiďte dívce mé, že se nesejdem, 
   že už mám těžkej zrak, k sakru už je to tak. 
 
vokál:  Á – ná …