Motýlek

C                 G7 
Chodila před léty skromně a s ofinou, 
                  C 
měla jen dvě tety a víc už nikoho, 
C7               F 
pěkně si chodila s tvářičkou nevinnou, 
G 
duši však – konečně – co je nám do toho. 
 
Kdo si dal záležet na dobré pověsti, 
ten se jí vyhýbal, byla jen pro toho, 
kdo neměl nikoho, kdo měl jen neštěstí, 
ten mohl – konečně – co je nám do toho. 
 
Byla jak motýlek, co stále přelétá, 
oblaží tohoto, mine zas onoho, 
stokráte líbaná, stokráte prokletá, 
stokráte – konečně – co je nám do toho. 
 
Já jsem ji oslovil, povídám – děvenko, 
co tady mrznete, čekáte někoho? 
Jste celá pobledlá, jistě jste nejedla, 
ona mi odsekla – co je vám do toho. 
 
Víte co? povídám, svět za nic nestojí, 
jste celá prokřehlá, nemáte nikoho, 
a já mám paštiku a teplo v pokoji, 
šla se mnou? – konečně – co je vám do toho.