Cecílie

 
Á, á, á. 
 
To je ohromnej pořádek, 
tady si každý začne zpívat 
a na mně nikdo nepočká. 
 
Já se rád pasu (rád pasu), 
pohledem na krásu 
tenkou v pasu (v pasu). 
 
Rád šel bych cestou necestou, 
za v pasu tenkou nevěstou, 
jakou je Cecílie, 
co žije na Moravě, tam co je Dyje, 
Cecílie, 
oči pomněnek a tváře magnólie. 
 
Kdyby chtěla, 
na každým prstu tak deset by jich měla, 
když se usměje, 
roztajou závěje, 
celý svět okřeje 
i ten Romeo Júlii 
dal by za Cecílii. 
 
Cecílie, 
to je buldouzr a kombajn v jednom těle, 
Cecílie, 
nohou seje, rukou pleje, hubou mele. 
 
Ale zrovna nedávno jsem byl na brigádě 
a co vidím, 
Cecílie tam dojí krávu vzhůru nohama, 
povídám: Cecílie, co to je za nápad dojit krávu vzhůru nohama? 
Vona povídá: To je zlepšovák, 
já chci aby ta smetana 
z toho vemene vyšla ven první. 
 
I ten Romeo Júlii 
dal by za Cecílii. 
 
Cecílie, 
když se špatně vyspí, syčí jako zmije 
a pak bije, 
kde jsou pomněnky a kde je magnólie. 
 
Málo stačí 
a Cecílii narostou hlavy dračí, 
leč za chvíli je 
moje Cecílie 
zas jako lilie. 
 
Pro tu proměnu 
vzal jsem si za ženu 
Cecílii.