Vítr mě sráží

Vítr mě sráží s touhou mě obelstít 
žár dávných bouři cítím už 
pálí ty víš, že chtěl bych vstávat a odejít. 
 
V dálkách se ztrácím plýtvám svou vůlí 
zmítám se v bouřích slábnu, 
když fouká a mám v očích strach 
a to mě prozradí. 
 
Usínám a spánek tíží v dlaních 
mám jen sníh a mráz. 
Svou sílu ztrácím, když lítost 
mě svádí zkouším se bránit 
úzkost mě svírá, když déšť nesmysl 
hřích a tak se propadám. 
 
Ze dna vím, že můžu vstát 
svlékám kůži spálenou s novým ránem 
můžu vstát jen chvíli váhám ... a vím. 
 
vím kam se vrátit dýchám a cítím žár 
příštích bouří mám sílu zvládnout a 
stát, pevně stát a neuhnout. 
 
Ze dna vím, že můžu vstát 
svlékám kůži spálenou s novým ránem 
můžu vstát jen chvíli váhám ... a vím.