Marianne

Marianne, 
proč tvář si zakrýváš tím závojem, 
tobě něco je, 
Marianne. 
 
Najednou 
směješ se a pak pláčeš vzápětí 
řekni co je ti, 
Marianne. 
 
Růžová, v bledou se rychle promění, 
bláhová, já znám to tajné znamení, 
vím, co tě ze spánku probouzívá, 
vím, proč si teď náhle tak bujná i lenošivá. 
 
Marianne, 
proč celá zkřehlá koukáš z okna ven, 
už je dávno den, 
Marianne. 
 
Marianne, 
růžová, v bledou se rychle promění, 
bláhová, já znám to tajné znamení, 
vím, co tě ze spánku probouzívá, 
vím, proč si teď náhle tak bujná i lenošivá. 
 
Marianne, 
před domem stojí s kytkou mladý muž, 
no tak spěchej už, 
Marianne, 
Marianne, Marianne.