Loď Bóra

Rec.: 
Prý nikdo nezná tajemství mužů z lodi Bóra, 
z lodi, která se dvacátého prvního února 
roku osmnáct set devadesát dva, 
na dva dny ztratila v Severním moři. 
 
Byl to krutý zimní den, jaký bývá málo jen 
taky vítr mráz a sníh, přišly s ním. 
Vítr plachty rozerval, hlavní stěžeň sebou vzal 
v led vodu proměnil dechem svým. 
 
Lodní zvon teď vyzvání a bok se naklání, 
paluba lodi se sněhem pokrývá, 
a muži zděšení v ledovém vězení 
si nevěří už, a naděje ubývá. 
 
Trvalo to jen pár chvil, náhle strach je opustil, 
víc už ztratit nemohou, tak proč se bát. 
Tehdy každý pochopil, že prostě nemůže být sil 
proti kterým by se spolu nešli rvát. 
 
Do přístavu přijela, podivná loď omšelá 
a na ní lidé se k břehu dívají. 
Cáry plachet na hlavou, tváře vpadlé únavou, 
ale ty oči, úsměv skrývají 
 
Rec.: 
Já znám tajemství mužů z lodi Bóra 
z lodi která se dne dvacátého třetího února 
roku osmnáct set devadesát dva 
šťastně vrátila do svého mateřského přístavu.