Třešničky

         G              Ami7 D          G            Ami7 D 
1. Když Josef veselku chystal, byl už starý, skoro kmet, 
      G           Ami7 D G   Ami7    D 
   a dívka Marie čistá, galilejský květ. 
2. Jednou se šli spolu projít, Josef nechtěl, ale šel, 
   vždyť byli jen krátce svoji a vzduch plný včel. 
3. Jednou se šli spolu projít, byl červen - třešní čas, 
   a jak tam pod stromem stojí, zní Mariin hlas: 
     G                   Ami7        G         Ami7 
*: "Moh' bys, Josífku, prosím, pár třešní natrhat, 
       G               Ami7     G       Ami7 D 
   já dítě pod srdcem nosím, a co když má hlad?" 
    D7 
R: Tu du du ... 
*: Tu Josef si začal rvát vlasy:"Ó, já jsem naletěl, 
   kdopak moh' setřít asi tvojí nevinnosti pel?" 
*: "Víš, já mám trpělivost svatou, ale, to ti povídám, 
   ať ten, kdo je dítěti tátou, mu podá třešně sám!" 
*: A zatímco Josef tu běsní, náhle dětský hlásek slyš: 
   "Sehni se, milá třešni, k mojí mamince blíž!" 
*: A hle, strom se k zemi sklání, Marie trhá s úsměvem 
   a Josef nemá ani zdání, jak z té šlamastyky ven. 
R: 
4. "Můj Bože, já se tolik stydím, ale řekni, Pane náš, 
   kdy chceš přijít mezi lidi, kdypak narodit se máš?" 
*: "Já myslím tak šestého ledna, v době vánoc, v noční čas, 
   až se zjeví hvězda neposedná, tehdy přijdu mezi vás." 
*: Roky skáčou jako hříbě, ale když se snese sníh, 
   lidé zpívají si příběh o těch třech a o třešních. 
*: Ta da da ...