Už se stmívá

Už se stmívá, 
svět zívá, 
znavený jak já, 
už se stmívá, 
jen pár nápisů 
tmou procitlých vzhůru zůstává. 
 
Už se stmívá, 
už zbývá 
jen stín bezhlavý, 
jak já mám sama s ním někam jít, 
když nic nevypráví. 
 
Už se stmívá, 
písně zpívá, 
další díl mých dní, 
jeden příval 
dávných příběhů, 
proud stříbrných skříní výkladných. 
 
Už se stmívá, 
tma skrývá 
tento můj i tvůj smích 
a ten dál v uších dlouze mi zní, 
i když dávno ztich. 
 
Už se stmívá, 
svět zívá, 
ospalý jak já, 
s nocí splývá 
tiché nároží, 
které nás oba stále zná. 
 
Když se stmívá, stmívá, 
tam bývám 
jak dřív v bezpečí, 
jak dřív já právě tam 
přicházím a už nebrečím. 
 
Už se stmívá 
a svět zívá, 
ospalý jak já a ty, 
nocí zpívá 
tiché nároží, 
to které nás oba stále zná.