Smog

Město skryté závojem 
má cínu tvář, 
proudy aut se ztrácí v něm, 
smog – otrokář 
vzduch dýchá nám, 
vzduch dýchá nám. 
 
Vůni trávy znám, 
tu cítím jen, když usínám, 
vidím blízko cest 
zas jarný louky kvést, 
opodál stíny měst. 
 
S těžkou černou oponou 
den zápolí, 
mráčky v kouři utonou, 
pojď do polí, 
smog tam se bál, 
smog tam se bál. 
 
Vlídní říční proud 
snad na nás jednou svolá soud, 
jménem bříz a jív, 
že háj chce zůstat živ, 
dýchat ten vzduch jak dřív. 
 
S tou dlouhou šálou svou 
smog halí nás, 
ať jsou města oázou 
a slunce jas 
nám vládne dál, 
vládne dál jako král.