Fernando.

      Bb 
1, Vzpomínáš jak já, Fernando 
, 
   vzpomínáš tu noc, 
                                Gmi 
   kdy poprvé jsi pod mým oknem stál. 
                          Cmi 
   Noc krásná jak dnes, Fernando, 
 
   a s tvou písní vánek 
                           F 
   spící plání k horám odlétal. 
 
   Náhle obzor potemněl 
                                 Bb 
   a v zápětí vřením bubnů bíle vzplál. 
 
2, Blížili se k nám, Fernando, 
   a já stála se svým stínem 
   oba stejně bezbranní. 
   Bála jsem se tak, Fernando, 
   jak se bojí o svou lásku 
   všichni zamilovaní, 
   a když viděl jsi mou tvář, 
   ukryl jsi beze slova můj strach do dlaní. 
 
                         F 
R: Pláštěm dýmu jsi mou láskou šel, 
                       Bb 
   tou výhní střel, Fernando, 
                          F 
   vzduch se v sálajícím žáru chvěl, 
                        Bb 
   s tou písní zněl, Fernando. 
                                G 
   I když nepřiznáš, že jsi se bál, 
              C7 
   stejně jak já.* 
                            F 
   Z tvého strachu mohou v stínu cest 
                    Bb 
   dnes růže kvést, Fernando. 
 
3, Přešlo mnoho let, Fernando, 
   tvé čelo vrásky brázdí, 
   vlasy stříbro protkává. 
   Ale dnešní noc, Fernando, 
   jako tenkrát září velké lásky 
   zvolna roztává, 
   to, že slyším trubky znít 
   je tím, že vzpomínka v nás věčně zůstává. 
 
R: Pláštěm dýmu ... 
 
   - 3x Z tvého strachu ...