Být sluncem na tvých víčkách ( Zdeněk Mann )

 
Zdeněk: Jsi jak štíhlé stéblo trávy, 
které vítr kolébá, 
když tě ráno rosou zdraví, 
tak se s tebou holedbá. 
 
Jsi jak bílá kopretina, 
k níž se člověk chodí ptát, 
proč už láska nezačíná 
srdce v těle touhou hřát. 
 
Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. 
Zdeněk: Já o tvůj spánek se bál. 
Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. 
Zdeněk: Pro slůvko úsměv a dál 
můžeš se ptát, 
zda víc bych tě znal. 
 
Jsi jak vítr, jako říčka, 
o které se dobře ví, 
dřív než trápit, zná jen hýčkat, 
jako krásné podnebí. 
 
Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. 
Zdeněk: Já o tvůj spánek se bál. 
Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. 
Zdeněk: Pro slůvko úsměv a dál 
můžeš se ptát, 
zda víc bych tě znal. 
 
La la la la ... 
 
Věra: Hladit slůvkem víc než dlaní, 
to je přece starý trik, 
to se žádná neubrání, 
ty jsi prima nápadník. 
 
Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. 
Zdeněk: Já o tvůj spánek se bál. 
Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. 
Zdeněk: Pro slůvko úsměv a dál 
můžeš se ptát, 
zda víc bych tě znal. 
 
Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. 
Zdeněk: Já o tvůj spánek se bál. 
Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. 
Zdeněk: Pro slůvko úsměv a dál 
můžeš se ptát, 
zda víc bych tě znal. 
 
La la la la ...