Sto třicet slok

Sto třicet slok 
Starý pán psal 
Mám jeho blok 
Vy piště dál 
 
Stáří je šperk 
Dlaň z pavučin 
Má tvář jak štěrk 
A nehlučí 
 
Ten verš bych dal 
Do čítanek 
Dobrým lidem 
Neber spánek 
 
Sto třicet slok 
Starý pán psal 
Mám jeho blok 
Vy piště dál 
 
Mládí není 
Jenom v létech 
Bývá i tam 
Kde vlas kvete 
 
Přijdeš na svět 
Tvá dětská pěst 
S křikem říká 
Ten svět můj jest 
 
Když odcházíš 
Dlaní chceš říct 
S sebou si tam 
Neberu nic 
 
Každý v sobě 
Dobro mívá 
I když jinou 
Někdy zpívá 
 
Mnoho mužů 
Město zboří 
Jedna žena 
Domov stvoří 
 
Sto třicet slok 
Starý pán psal 
Mám jeho blok 
Vy piště dál 
 
Mládí není 
Jenom v létech 
Bývá i tam 
Kde vlas kvete