Starožizník

 Jedním vlhkým letním ránem 
   Vydal jsem se za podnájmem 
   Ze všech adres, co mi zbyly 
   Navštívil jsem pána z vily 
   Před vilou zrály třešně 
   Já vypadal bezútěšně 
   Zazvonil jsem plaše krátce 
   Vyšel muž tak k šedesátce 
 
   Zavřel za mnou stará vrátka 
   V hale cinkla cinkrlátka 
   Po schodech mě vedl vzhůru 
   Myslel jsem si, má to túru 
   Starožitník mě jen měřil 
   Že to vyjde, v to jsem věřil 
   Jen jsem neznal, proč se lekám 
   Proudila snad ve mně řeka 
 
   Zavedl mě do pokoje 
   Mělo to být sídlo moje 
   Obrazy a staré rámy 
   Sošky, lampy, svícny, dámy 
   Křesla, vazby, gobelíny 
   V koutech černé pavučiny 
   Pokojíku, řekni, chceš mě 
   Pod oknem mně kývly třešně 
 
   Oči jely po pokoji 
   Náhle se mi obraz dvojí 
   Ztrácím dech a ztrácím slova 
   Na stěnu se dívám znova 
   V hlavě se mi všechno mísí 
   Na skobě tam důtky visí 
   Řemínky jsou z černé kůže 
   Hledám výraz toho muže 
 
   Lásko, lásko, řekni, chceš mě 
   Na řemíncích visí třešně 
   Lásko, lásko, řekni, chceš mě 
   Ocelové zrůdné třešně 
   Lásko, lásko, řekni, chceš mě 
   Lásko, lásko, lásko, lásko 
   Lásko, lásko, lásko... 
 
   Vyprávěl mi příběh krátce 
   O životě na oprátce 
   O zkřížených bílých hnátech 
   Srdcem jsem mu visel na rtech 
   O vodě a hořkém sklepě 
   O důtkách, jak hladí slepě 
   Poslouchal jsem jeho slova 
   A začal jsem rozbalovat 
 
   Přes rok bydlím s pánem z vily 
   Z třešní jenom pecky zbyly 
   Lásko, lásko, řekni, chceš mě 
   S každým jarem kvetou třešně 
   Lásko, lásko, lásko...