Nezvalovský blues

Šedivá nezvalovská oblaka 
v proluce mého vidění 
Mám vlčí mhu 
snad za ptáka 
který mi nebe proměnil 
 
Rozměnil mi ho na drobné 
vstávání 
telefon 
okapy 
Ráno je ženám podobné 
co neloví až polapí 
 
Tak poslechnout si Edisona 
s chybami 
s krásou 
s nábojem 
Vylehčit těžkou chůzi slona 
při cestách ranním pokojem 
 
Co poezie dala komu? 
Předivo snu co zanikl 
Je sedum 
já vyjíždím z domu 
jak rozvrzaný vehikl 
 
Zlíbám zas telefon kubistický 
pak sjedu dolů 
k náměstí 
Blues má vždycky úděl ficky 
co kvete 
když se nepěstí