Balada o uvadlé růži

  Na zámku setmělém už louč se rozsvěcí 
   A páže nese lem pláštěnky knížecí 
   Na věži trubač troubí, zatímco dole bloudí 
   Komtesa Magdaléna, růži nese si 
   Je celá rozechvělá 
 
   Tu růži někdo jí dal tajně na polštář 
   Ona teď málo jí a pobledlou má tvář 
   Růže jí spánek kazí, celou noc proprochází 
   A jestli usne, o tom ráno hledá snář 
   Je celá rozechvělá 
 
   Oči jí žárem planou 
   Nad láskou ukrývanou 
   Počítá muže, kteří růže 
   Na polštář mohli dát 
 
   Tu růži uschová uvadlou v herbáři 
   Pak se jí vždycky znova oči rozzáří 
   Jakmile spatří růže, uvidí všechny muže 
   Kteří se přiblížiti mohli k polštáři 
   A bude celá rozechvělá