Apolena

Apolena byla žena tak jak se patří 
vlasy měla po kolena a krásy za tři 
nabízela ve střelnici jenom pro pány 
na růže a na opici dvě i tři rány 
da da da ... (zabroukání) 
 
Prostřílel jsem na střelnici 
už třicet Kč 
růže mám teď ve sklenici 
srdce však pláče 
 
Pro tu Apolénu chladnou jako ty broky 
co mí city pro ní chřadnou 
a mám dva soky 
co mí city pro ní sednou 
skoro dva roky 
 
Apoléno, Apoléno 
pročpak netušíš 
že před tebou na koleno 
klekám když ty spíš 
 
Apoléno, Apoléno 
copak bude dál 
když smát se máš dovoleno 
a mě tejráš dál 
 
Když pouť měla putovati kam dá Bůh a čas 
na střelnici kde se platí střílel jsem jak ďas 
až mi zbyla jenom rána, rána poslední 
a tou zamířil jsem z rána na směr polední 
tam kde stála Apolena krásy nevšední 
da da da... (zabroukání) 
 
Apoléno, Apoléno 
pročpak netušíš 
že před tebou na koleno 
klekám když ty spíš 
 
Apoléno, Apoléno 
copak bude dál 
když smát se máš dovoleno 
a mě tejráš dál 
 
Že jsem střelec vyloženě jenom sváteční 
prostřelil jsem Apoléně čepec páteční 
tak odjela což mě rmoutí 
já tu zůstal sám 
a z týhle poslední pouti 
jen ten čepec mám 
a z týhle poslední pouti 
jen ten čepec mám 
ja ba da da... (zabroukání) 
 
(hudba+ptačí zpěv)