Svět je záhadnej

Život má tak někdy zvláštní děj, 
je v něm štěstí, je v něm beznaděj, 
snad i proto vím, že stojí za to žít. 
 
Když máš pocit, že se hroutí svět, 
není důvod druhejm závidět, 
dnem i nocí zoufat, toulat se a pít. 
 
Proč mít v každým slově hadí jed, 
čas jen schválně hloupě zabíjet, 
v tváři obraz mít jak nebe před bouří. 
 
Proč si nesmejt vrásky z obočí, 
věřit, že se všechno otočí, 
vždyť žít není žádnej hřích. 
 
Já slýchám, co dýchám, svět je záhadej. 
Ať říkám, co říkám, svět je záhadnej. 
 
Ten svět už tady dávno byl, 
já jsem v něm zkrátka narodil 
a řek si: Tady budu žít. 
 
Dál slýchám, co dýchám, svět je záhadnej. 
Ať říkám, co říkám, svět je záhadnej.