V prázdnu

Když se snáší stín, 
marně odháním strach 
v srdci, co mám. 
Je snad prokletí, 
že v mým objetí seš 
nepřítomná. 
 
Skrýváš, co nahlas říkat, 
máš, v duši se stmívá. 
Vnímám, jak tě ovládá 
zášť mlčenlivá. 
 
Dávám všechno, co mám 
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu. 
Vzdávám to, že tě snad budu znát 
a jen váznu tady v prázdnu. 
 
Váznu, tady v prázdnu. 
 
Váznu, tady v prázdnu. 
 
Za dne s úsměvem 
říkáš všem, že jsem ten, 
se kterým souzníš. 
Den však skončí tmou, 
v níž se stáváš tou 
jíž jsem na obtíž. 
 
Skrýváš, co nahlas říkat, 
máš, čím jsem ti já tu. 
Lží pár přikryje nás, 
jak plášť z opiátů. 
 
Dávám všechno, co mám 
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu. 
Vzdávám to, že tě snad budu znát 
a jen váznu tady v prázdnu. 
 
Váznu, tady v prázdnu. 
 
Váznu, tady v prázdnu. 
 
Nechci dál, už hrát. 
Vymeť špínu 
z pod koberců. 
Chceš-li pryč, 
proč mi lhát. 
 
Dávám všechno, co mám 
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu. 
 
Dávám všechno, co mám 
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu. 
Vzdávám to, že tě snad budu znát 
a jen váznu tady v prázdnu. 
 
Váznu, tady v prázdnu. 
 
Váznu, tady v prázdnu.