Odnikud nikam

Odnikud nikam 
Den oblíknul si šedou 
a z křídel vran se snáší noc, 
jsem epilogem času 
a v koutě volám o pomoc, 
pro ten příslib ve tvých očích, 
pro tisíc nocí jeden den, 
jenom ty umíš být trn i růže, 
probuzení, sen, 
kdy musím spát. 
 
Stíny kolem tmavnou, 
deštěm rozmáčený svět, 
z myšlenek je tmavá řeka, 
co už nevrátí mě zpět, 
pro ten příslib ve tvých očích, 
pro vzdušný zámek na nebi, 
můj druhý dech má křídla vran 
a ty pořád zdáš se mi, 
jen dál, naše cesty se zkříží, 
stejně sám. 
 
Jdu dál 
a odnikud nikam nespěchám, 
svý zbloudilý kroky už nevnímám, 
jdu dál, 
do prázdných sklenic rozlévám, 
slzy a déšť těch dnů nepočítám, 
jen pro tvůj slib stejně sám. 
 
Ten den má barvu šedou, 
do oken vchází noc, 
na ostří všeho času jsem 
a volám o pomoc, 
zas ten příslib ve tvých očích, 
zas můj zámek v oblacích, 
ten druhý dech má křídla vran, 
zase sám a v rozpacích, 
jen dál, naše cesty se zkříží, 
stejně sám. 
 
Jdu dál 
a odnikud nikam nespěchám, 
svý zbloudilý kroky už nevnímám, 
jdu dál, 
do prázdných sklenic rozlévám, 
slzy a déšť těch dnů nepočítám, 
jen pro tvůj slib stejně sám.