Družička

 
Spolu: Šel hoch s drůžičkou, 
napůl dívkou, napůl růžičkou, 
za ruce se vedly za vlečkou 
a obřad šel dál. 
 
Yveta Simonová: A náhle. 
Spolu: On jí stiskne víc, 
odváží se dívce šeptem říct, 
je to hezký, tak se vést, 
tak častěji být si přál. 
 
Yveta: A potom kudy chodil, 
tak s ní se vodil jak pán. 
Milan Chladil: A tak se zrodil 
ten jeho plán. 
 
Yveta: A řekl ji. 
Spolu: Šel bych s drůžičkou, 
napůl dívkou, napůl růžičkou, 
znovu před ten oltář 
jak s nevěstou váženou, 
mně souzenou. 
Milan: S tou svou drůžičkou. 
 
Spolu: Hej, hej, sláva jí, 
drůžičku nám dneska vdávají, 
ať se tolik nebojí, 
vždyť skryta je v závoji. 
 
Yveta: Už v kapli v bílém stojí, 
jak anděl v kroji 
se zdá. 
Milan: A už jsou svoji, 
už to tu má. 
 
Yveta: A za nimi. 
Spolu: Jdou hoch s drůžičkou, 
napůl dívkou, napůl růžičkou, 
možná taky z lásky své 
a snad kvůli množení 
se ožení. 
Milan: Se svou drůžičkou. 
 
Milan: Se svou drůžičkou. 
Yveta: Hej, hej. 
Milan: Se svou drůžičkou. 
Yveta: Hej, hej. 
Milan: Se svou drůžičkou. 
Yveta: Hej, hej. 
Milan: Se svou drůžičkou. 
Yveta: Hej, hej.