Vlídný kout

Hej, kamaráde, tak vstávej, neusínej 
vím, že ta noc byla těžká, osud zlej 
na pobřeží ještě ční ten vrak 
kdo uvěří, že byl lodí tvou 
nikdy před tím jsem nevěřil na zázrak 
ale teď vím, že je div, že ještě dýchám. 
Chtěli jsme najít tu zemi, tenhle kraj 
o kterém legenda říká že je ráj 
tak jsme vysnili zem, kterou's najít chtěl 
a navzdory všem my pluli jí vstříc 
když přišel den, kdy's na ni vstoupit měl 
poprvé viděl jsem lodníky dojaté krásou. 
Tou dobou legendu sám jsem pročítal 
ve starých písmech se praví, co přijde dál 
pozemský ráj není k dostání 
a žádný muž ho neokusí 
oheň a dým tu zemi ochrání 
ode všech zpupných a pyšných i zvědavých tváří. 
Řekni, proč nepřišel rozkaz dále plout 
a proč jsi to místo pokřtil Vlídný kout 
teď pustinu jen popel přikrývá 
tady nevyhrajem, není kam jít 
zbylo nás pár, šancí ubývá 
a kletba krutá se točí nad životy přátel. 
Hej, kamaráde, tvá ruka neživá 
chladnější než mořský příboj se mi zdá 
a zas vulkán zní, slunce zakryl dým 
je nadlidský boj zůstat tu sám 
štiplavý kouř a proud lávy s ním 
mi cestu kříží, odřezává. 
Nevychází, slunce nevychází, 
slunce nevychází...