Tvůj první velký kluk jsem já

To jsem já, přímo já kdo tu postává, 
každé ráno k vašim oknům zamává, 
celý týden z nich své oči nespouští, že jsi prý má. 
 
A ty jen koukáš ven, proč mě nevnímáš, 
na mě jakoby se schválně nedíváš, 
jen mě stále tak víc a víc napínáš, ale príma. 
 
Tvůj první velký kluk jsem já, 
víš to a říkáš ne a ne, 
tvůj první velký kluk jsem já, 
slunce mám tebou zastřené. 
 
Proč tvůj smích slyšet smím jenom z povzdálí, 
proč ti vadí jeden známý, neznámý, 
nejsi ta kterou každý hned omámí, to je príma. 
 
O tom sníš, tak pojď blíž, nech už váhání, 
jenom blázen svoje štěstí odhání, 
zahoď sen a pojď ven i to čekání bylo príma. 
 
Tvůj první velký kluk jsem já... 
 
Tvůj první velký kluk jsem já, 
víš to a říkáš ne a ne, 
tvůj první velký kluk jsem já, 
psal bych ti básně náramné, 
a hádej o čem dívko zlá, že jsi tak rozmarná, ale príma.