Lindě

 
1. Má milá holka, už je to let, 
 
   co jsem tě potkal a zbláznil se hned. 
 
   Tolik ses smála a vedla si svou 
 
   a s klukama hrála, prý na honěnou. 
 
   Kde kdo se snažil, aby tě sved, 
 
   málo ses bála i tvých šestnáct let. 
 
2. Usmátý slunko, to neuhlídáš, 
   jak ráno vstává, kde večer ho máš. 
   Za kopce pádí a nevidí nic, 
   že uteče mládí a život chce víc. 
   Rozhánět mraky, až zrychlí se čas, 
   s ním náš život taky, než vezme ho ďas. 
 
 
R: Má milá Lindo, rád s tebou sedám, 
 
   když rány si lížu, to tvou náruč hledám, 
 
   když vyplétám vlasec z koruny stromů 
 
   a po dlouhé, toulavé těším se domů. 
 
3. Smutno mi bejvá u dlouhejch štací, 
   alkohol smejvá to co se vrací. 
   Před spaním tvý oči, ze sluchátka hlas, 
   a už jen pár nocí, co oddělí nás. 
   Čas letí, jak z vody roste náš syn, 
   už nehoním body a určitě vím: 
 
R: Má milá Lindo, rád s tebou sedám, 
   když rány si lížu, to tvou náruč hledám, 
   když vyplétám draka z koruny stromů 
   a po dlouhé, toulavé těším se domů. 
 
4. Má milá Lindo, už je to let, 
   co jsem tě potkal a taky tě sved. 
   A dodnes ti dlužím omluvu, vím, 
   že tak rád prchám za dobrodružstvím, 
   že dlužím ti píseň, ty pro jiné znáš. 
   Tak měj mě moc ráda a tady ji máš.