Svatba U dvou lilií

Správná mela, 
rány jako z děla, 
šlapalo se do střepů. 
 
Správná mela, 
zem to neviděla, 
pívo teklo z výčepů. 
 
Všude šílenej rámus, křik a ruch, 
plno sousedů, přátel jako much, 
to byla svatba U dvou lilií, 
ta svatba Romeova s Julií. 
 
Správná mela, 
tělo vedle těla, 
v těch se lidi neperou. 
 
Správná mela, 
dveře do kostela 
rozsek někdo sekerou. 
 
Svědek naplnil korbel, pil a jak 
a pak v kašně se koupal jenom tak, 
to byla svatba U dvou lilií, 
ta svatba Romeova s Julií. 
 
Ráno, když tloukla šestá, 
škoda byla sečtená 
a hlava těžká zasténá. 
 
A zač nás pánbůh trestá, 
je ráno, bije šestá 
a kdo ten tanec přestál 
může jít 
a raz a dva. 
 
Správná mela, 
tělo vedle těla, 
všichni byli akorát. 
 
Správná mela, 
honorace jela 
na trakaři ráno spát. 
 
Paní radovou v trávě našel pes, 
domů chvíli ji válel, chvíli nes, 
to byla svatba U dvou lilií, 
ta svatba Romeova s Julií. 
 
Ráno, když tloukla šestá, 
škoda byla sečtená 
a hlava těžká zasténá. 
 
A zač nás pánbůh trestá, 
je ráno, bije šestá 
a kdo ten tanec přestál 
může jít 
a raz a dva. 
 
Správná mela, 
zem to neviděla, 
všichni pili na zdraví. 
 
Správná mela, 
krčma vyhořela, 
však se znova postaví. 
 
Mela byla by možná ještě dnes, 
kdyby nenapsal šenkýř na náves: 
Už není svatba U dvou lilií, 
ta svatba Romeova s Julií.