Střapatá, nohatá

 
Střapatá, nohatá holka, 
vždycky na mě z fotek starých kouká, 
až si říkám nahlas, i když na slovo jsem skoupá, 
tohle přece nemůžu být já. 
 
Oči jako dva koláče s medem, 
jenže vždycky vidíš sotva jeden, 
tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá, 
tohle přece nemůžu být já, 
tohle přece nemůžu být já. 
 
Protože já, jak se znám 
z lesklých hladin řek, 
jsem chladný stín, 
jsem hojivý lék 
a když mi vlasy vítr rozcuchá, 
popadne mě divná předtucha. 
 
Že ta střapatá, nohatá holka, 
co se na mě z fotek starých kouká, 
až si říkám nahlas, i když na slovo jsem skoupá, 
tohle přece nemůžu být já. 
 
Oči jako dva koláče s medem, 
jenže vždycky vidíš sotva jeden, 
tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá, 
tahle holka budu asi já, 
tahle holka budu asi já. 
 
Protože já, jak se znám 
z lesklých hladin řek, 
jsem chladný stín, 
jsem hojivý lék 
a když mi vlasy vítr rozcuchá, 
popadne mě divná předtucha. 
 
Že ta střapatá, nohatá holka, 
co se na mě z fotek starých kouká, 
až si říkám nahlas, i když na slovo jsem skoupá, 
tohle přece nemůžu být já. 
 
Oči jako dva koláče s medem, 
jenže vždycky vidíš sotva jeden, 
tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá, 
tahle holka budu asi já, 
tahle holka budu asi já.