Pyšná dáma
Rottrová, Marie
Prý pyšná jsem jak páv, však kdyby na mě někdo sáh, začnu tát jak vločka sněhu v slunci poledním. Stejně už kdekdo ví, že za mnou nikdo nechodí, pyšná dáma bývá sama jako v plotě kůl. Jen pýchu v očích mám a na klíč ústa zamykám, vztek maj na mě, pyšné dámě nic se neříká. Možná, že někdy zrána až půjdu kolem zase sama, cizí pýcha, chvíle ticha řekne mnohem víc. Kdopak věří pyšné dámě, od které se učí páv, nosit hrdě svoje peří podle zaručených zpráv. Kdo dá lásku pyšné dámě, kdo z vás vlastně má ji rád, když vás vidím, napadá mě sotva jedna z vašich rad. Pyšná jsem asi dál, když lidské řeči zamítám, jsou tak cizí a snad zmizí jako loňský sníh, Do ruky dlaň ti dám, dále možná poznáš sám, poznáš vlastně jak je krásně s pyšnou dámou být. Kdopak věří pyšné dámě, od které se učí páv, nosit hrdě svoje peří podle zaručených zpráv. Kdo dá lásku pyšné dámě, kdo z vás vlastně má ji rád, když vás vidím, napadá mě, sotva jedna z vašich rad.
Do databáze přidal
Mišáček,
dne 13. 08. 2026