Chci tě

Rottrová, Marie

Noc je nádraží, čas je prázdné nástupiště, 
možná dnes a nebo příště snad. 
Když se rozední, ráno moudřejší, já mám být chytrá 
s úsměvem to jisté zítra brát. 
Obdiv tvůj, tvá ústa a co dál se ptám 
zvědavá, tak málo tě znám. 
 
Proč mi neříkáš, to co v očích mužů vídám, 
sama už se neuhlídám víš. 
Dvoříš se mi dál, jako princezně a mám být pyšná, 
ale já jsem trochu hříšná spíš. 
Dobýváš mě zvolna, vysoký máš styl, 
konečná je láska, tvůj cíl. 
Chci tě mít, tak blízko jak jen blízko může být 
a vím, že lehce dojde k samovznícení. 
Chci tě svést z té cesty, kterou sám jsi zvyklý jít, 
jsi tu, chci tě, už víš. 
 
Tykám ti a vím, jsem tvůj neklid v rovnováze, 
překvapení na tvé dráze dnů. 
Z letmých doteků, ten tvůj tichý skrytý oheň cítím 
spoutaná jsem vlastní sítí snů. 
Dychtivá jak výzva přeházím tvůj řád 
najednou a navždy buď rád. 
Chci tě mít, tak blízko jak jen blízko může být 
a vím, že lehce dojde k samovznícení. 
Chci tě svést z té cesty, kterou sám jsi zvyklý jít, 
jsi tu, chci tě, už víš. 
 
Noc je nádraží, čas je prázdné nástupiště, 
možná dnes a nebo příště snad, 
možná dnes a nebo příště snad. 

Do databáze přidal Mišáček, dne 17. 08. 2026