Spí

Sněhobílá, jako list v kalendáři 
než se na něj začne psát. 
Nezkušená, možná míň, než se tváří, 
pranic nechce vážně brát. 
 
Půvabná, jako květ s kapkou rosy 
o tom příliš dobře ví. 
Vyzývavá, vždycky v tom, co se nosí, 
pořád samé tajemství. 
 
®: V závětří spánku 
úsměv na rtech má 
a já vím, co zdá se jí. 
Celý svět kolem ní 
v tu chvíli usne 
zakryt nehybnou bílou závějí. 
 
Potměšilá, přísahá, že mi věří, 
umí příliš dobře lhát. 
Odcházím, po špičkách mizím z dveří, 
možná vážně chtěla spát. 
 
®: V závětří spánku 
úsměv na rtech má 
a já vím, co zdá se jí. 
Celý svět kolem ní 
v tu chvíli usne 
zakryt nehybnou bílou závějí. 
 
®: V závětří spánku 
úsměv na rtech má 
a já vím, co zdá se jí. 
Celý svět kolem ní 
v tu chvíli usne 
zakryt nehybnou bílou závějí.