Závist

Léta jsou jak pápěří, 
křídla snů a dálky bez dvěří, 
zklamání máš za sebou, 
sedmikrásky v trávě pod sebou. 
 
Vítr vzal ti z ramen plášť, 
vím proč náhle cítíš zášť, 
cesta tvá vede zvlášť, 
je to závist. 
 
Je to závist, 
dětských her a školných dnů, 
je to závist, 
ber, kde ber a kam se hnu, 
lásko, najdi cestu k nám. 
 
Závrať mám, když vzpomínám 
na tvůj smích jak páv chce zůstat sám, 
dnes už z toho málo víš, 
v divadle se příliš nebavíš. 
 
Já šel ven do bílých míst, 
z každé tváře příběh číst, 
ty však znáš, chci ti říct, 
jenom závist. 
 
Je to závist, 
že mám dům a dětí pár, 
je to závist, 
sousedů, že nejsem stár, 
lásko, najdi cestu k nám. 
 
Tenkrát chtěl jsem vrátit čas, 
začít znovu nebyl žádný špás, 
kolikrát jsem vlastně žil, 
rok za rokem než jsem pochopil. 
 
Nestačí jen štěstí mít, 
na své louce dlouze snít 
a pak v rukou jako štíp 
svírat závist. 
 
Je to závist zbytečná 
jak pouhý pláč, 
je to závist netečná, 
ptám se tě nač, 
lásko, najdi cestu k nám. 
 
Kolik cest má čas, 
k čemu pěst a hráz, 
jedna z míst tě zas 
bude vést i nás, 
k čemu závist. 
 
Je to závist zbytečná 
jak pouhý pláč, 
je to závist netečná, 
ptám se tě nač, 
lásko, najdi cestu k nám.