Podél cest

Budu vám zpívat písně o lidech, 
kteří našli cestu, 
stojím ve studiu před mikrofonem, 
na uších mám sluchátka, 
ale v mých očích se neustále 
pohybují lidé a věci, 
které jsem viděl podél cest. 
 
Setkání s nimi 
bylo pro mně douškem vody, 
podané žíznícímu, 
 
Podél cest rybníky a tratě jsou, 
podél cest ženy řežou mák, 
podél cest traktory se o zem rvou, 
podél cest slunce ohnivák. 
 
Podél cest vodojemy s hlavou balónů, 
podél cest pěšiny olší, líp, 
podél cest rostou drsné keře snů, 
tam jsem uviděl svou píseň bosou jít. 
 
Horko k zalknutí, 
asfaltér si stírá z čela pot, 
chce se mi a tak mu křičím na pozdrav, 
nekřičím přes plot, 
jsem na cestě. 
 
Na té cestě můžeš ledacos najít, 
ale také ztratit, když budeš chtít, 
třeba sobectví, lhostejnost, 
jdeš v mlze a třeba i s hlavou schýlenou, 
ale nikdy se na ni nebudeš cítit jako host. 
 
Podél cest oslnivá gruntů běl, 
podél cest draci krápek jsou, 
tenkrát jsem ve stožárech uslyšel, 
že se i cesty milujou. 
 
Podél cest vetché zdivo němých hřbitůvků 
a spáči v příkopech, 
podél cest nalezl jsem podkůvku, 
snad ji ztratil někdo, kdo měl asi spěch. 
 
Podél cest myšlenky se dají naleznout, 
podél cest, co jsou jako most, 
podél cest v mlze i s hlavou schýlenou, 
tam necítím se nikdy jako host.