Loučení

 
Loučení, loučení, 
co je to vlastně slůvko loučení, 
když budu sám na pár dní, 
proč říkáme loučení. 
 
Kdo vepsal, mámo, ti do tváří 
ty vrásky smíření, 
proč oči, lásko, ti nezáří, 
proč kouzlo cest a dálek 
vždycky zmaří loučení. 
 
Když jedu tam, kde to znám, 
proč smutné je loučení, 
la la la la..., smutné je loučení. 
 
Sněhové pláně, domků pár 
a lidé schoulení, 
dopis, jenž dálkou už ztratil tvar, 
jak náhlou závrať chladný žár 
vrací ti loučení. 
 
Vždyť já jsem živ jako dřív, 
proč říkáš mi loučení, 
la la la la..., proč říkáš loučení, 
la la la la..., proč říkáš loučení. 
 
S dopisy lásky pod hlavou 
spí lidé vzdálení, 
vracím se moudrý únavou, 
už vím, proč mámy smutné jsou, 
když přijde loučení, 
už vím, proč lásce v slzách 
říká se loučení. 
 
La la la la..., říká se loučení, 
la la la la..., říká se loučení, 
loučení, loučení. 
 
Ať navždy zmizí smutné loučení, 
ať zítra už jen v písních 
zpívá se loučení, 
la la la la..., zpívá se loučení, 
la la la la..., zpívá se loučení.