Akvamarin

Je tu déšť, 
aby smál se a lil, 
je tu déšť 
a chci dál, aby byl. 
 
Déšť motýl tančí po římsách, 
déšť do svých sítí mně teď vtáh, 
dívej, 
já tančím s ním, 
čím je to, čím, 
já tančím s ním jako v snách. 
 
Je tu déšť, 
aby smál se a lil. 
 
Déšť motýl křídla rozpíná, 
Je tu déšť 
a chci dál, aby byl. 
 
Vím, zklihnou vlásky blondínám, 
tančím 
dál, krok suň krok, 
tím, že jsem zmok, 
můj šťastný rok 
začíná. 
 
Lidi na mně zírají 
a žasnou teď, 
všichni v tomhle dešti vidí 
šedou šeď, 
jen já akvamarín. 
 
Chůze moje má snad lehkost motýlí, 
vždyť ten kluk, co narodil se před chvílí, 
je můj první syn. 
 
Déšť motýl sám se začal smát, 
já, i když zřídka, tančím rád, 
zkouším 
s ním odzemek, 
má na svůj věk 
vím, že mu flek 
musím dát. 
 
Lidi na mně zírají 
a žasnou teď, 
všichni v tomhle dešti vidí 
šedou šeď, 
jen já akvamarín. 
 
Chůze moje má snad lehkost motýlí, 
vždyť ten kluk, co narodil se před chvílí, 
je můj první syn. 
 
Déšť motýl stébla rozehrál, 
puls v žilách stoupá nad normál, 
kdo z nás 
má lehčí krok, 
já, či můj sok, 
pár pavích ok 
tančí dál. 
 
Dál, krok suň krok, 
ó, tisíc slok, 
pár pavích ok 
tančí dál. 
 
Je tu déšť, 
aby smál se a lil, 
je tu déšť 
a chci dál, aby byl. 
 
Je tu déšť, 
aby též 
zatančil 
jako já.