Večer křupavých srdíček

   D                       D9         H7 
1. Když jsi tehdy přinesla na talířku křupky, 
   Emi                        Gmi       A4sus A 
   musel jsem se zasmát tomu, co má být dál, 
   D                    D9       H7 
   ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka 
      Emi                                  A4sus    A  D 
   mi prozradily, že zas nejde o víc než o zaběhaný rituál. 
 
              G              C              D 
R1: Tak to má být, a sklenku vína na dobrou noc, 
               G              C           D 
    k tomu pár vět o tom, jak vzácný jsem host, 
              G             Cmaj7               Cmi 
    tak to má být, když tma nad městem převezme moc 
              Hmi  Emi7 Ami D       G 
    a chce se žít, žít  víc než jen dost. 
 
2. Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák, 
   dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát, 
   a tys' mi sáhla dlaní na čelo, v tu chvíli moc ti to slušelo, 
   a navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zůstal, a rád. 
 
R2: To se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát, 
    to není fér, hrát podle vlastních pravidel, 
    to není fér, chtít jít, když je čas spát 
    a chce se létat, létat i bez křídel. 
 
3. Pak jsem si skládal na stůl srdíčka, až mi z nich vyšla osmička, 
   hle, nekonečno ze dvou malých vypečených nul, 
   a ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven 
   a vzniklo srdce z malých srdíček, a já ho rychle propíchnul. 
 
R1: