Pohádka o skláři

   D                   A7        D 
1. V křišťálu zasklená pohádka si zpívá, 
                     G        A7    D 
o dlaních z mozolu a o práci, která bývá 
Hmi                       A7 
jen srdce vyznání a z duše pramínek, 
G                   A7               D 
z té krásy šlehá ti do očí plamínek, víš. 
                G                            A7 
REFR:	Co všechno dovedou ty prosté lidské sny, 
        Hmi              A7 
	není to náhodou, že krása z duše tvý 
        G                   A7           D 
	a z prachu křemene, ze žáru vykvétá. 
 
2. Tu v huti poznáváš pravý lidský cit, 
dechu ti ubývá, teď sklářem chtěl bys být. 
V rukou mít píšťalu, nadouvat svoji tvář, 
dneska jak postaru, u pece stojí sklář, víš. 
REFR: Co všechno... 
 
A otec synovi um svých rukou dává, 
od dědů se traduje stará česká sláva, 
třpyt vázy z křišťálu, dědictví staletí, 
pohádka o skláři do světa poletí, víš. 
REFR: Co všechno...