Žena

V lůně bytosti ženy je díra, do níž padá svět 
otevírá a zavírá se – je bránou pekla, dvířky ráje, potom, hned 
Pro touhu masky jdeš svléknout, než-li tě hloubkou poleká 
V ženě je úplně všechno, najdeš v ní každého člověka 
 
V ženě je bezedný jícen – umí tě po kouscích krást 
do ženy zhroucen a zřícen nalezneš každou svou část 
Žena je bludištěm noci, k 13. cele má klíč 
v propasti ženy vše ztratíš, naposled zbyde ti chtíč 
 
ref:	Stůj, stůj, nebo nebudeš svůj 
	stůj aspoň chvíli 
	a nebo utíkej, běž, stejně to chceš... 
	dokud jsi živ, máš právo se mýlit 
 
Žena tě může milovat, žena tě může i zabít 
naučí tě svůj příběh znát, jak se dá skončit a pak začít 
Dívka se váže do šátků, i stařena má svou krásu 
holčička sní tajnou pohádku a matka vzdává oběť Bohům času 
 
Žena je zkouškou muže, zda-li a jak se vydařil 
žena jak válečný bůžek – žena tě žene na dno sil 
Žena je bolest i víra, že v bolest ještě nevěříš 
jak černý osten jedu veleštíra uprostřed srdce má svou skrýš 
 
ref:		Stůj, stůj nebo nebudeš svůj… 
 
Dej jí svý korálky pro štěstí, modrý z nebe a zlatou nitku 
namaluj Slunce na zápěstí, přidej sebe a rudou kytku 
Císaři dej, co jeho jest a ženě pak všechno, jen co ji vzruší 
Chraň její touhy, ať mohou kvést a dej jí i to srdce 
ale nech si svou duši…