Vločka (rec)

Vyhlížel jsem tě na obloze 
průhlednou jak tající sníh 
zatímco jsem střílel po svých stínech 
a pálil je žíravou mastí 
plazil se před božstvy domnělé čistoty 
Ale třeba jsem v pořádku víc než tuším 
možná jest pozvednout mi z prachu tmu 
a slavit její jméno 
Možná teprve, až přestanu tě volat 
bludná, trapná jitřní vločko mého bludu 
možná až staneš se obyčejným sněhem na holé zemi 
možná ožiješ 
teprve pak dotkneš se mé lícní kosti 
obalíš se masem a kůží 
namísto iluzí a snů 
Možná až zahodím klíč Nedosažitelnosti 
až sbalím fidlátka polyfonních krasořitnění 
a rozpráším kverulantní vícehnojné vranoplaše 
a smířím se s hroudou hlíny 
možná až uvěřím tichému já 
možná až se na všecko prostě jen zvysoka vyseru 
možná že pak 
přistaneš